Tomáši, splnil půlrok v Karviné vaše představy?
Rozhodně! Pravidelně jsem hrával, fanoušci byli neskuteční, hráli jsme uprostřed tabulky. Celkové působení tady v karvinském klubu musím hodnotit fakt pozitivně. Jediné, co mě trošku mrzí je, že jsem nedal víc gólů. Trefil jsem se pouze třikrát.

Ovšem ten jubilejní padesátý v lize jste tady vstřelil.
Jo, to je fakt. Na druhou stranu všechno nemůže být hned. Jsem hlavně rád, že mi trenér Weber věřil a pravidelně jsem hrával celé zápasy. Gólů jsem mohl dát víc, zpočátku jsem trefil nějakou tyčku a na konci se mi nepodařilo skórovat zblízka na Bohemce a s Jabloncem jsem neproměnil penaltu anebo přestřelil z úplně jasné šance na malém vápně. Věřím, že nějaké to štěstíčko v zakončení zase přijde.

Na který zápas jarní části budete vzpomínat v tom nejlepším. Utkvěl vám některý v paměti?
Výborné byly domácí zápasy s Plzní, Slavií a Spartou. Ale já budu vzpomínat na celé jaro.  

Nepocházíte z tohoto kraje, takže se nabízí otázka, zda-li vás tady něco překvapilo během vaší půlroční anabáze?
Asi ani ne. Jsou tu fajn lidi, co nám přejí, a celkově tady v kraji mají fotbal rádi a chodí na něj. Blízko je Ostrava, Frýdek-Místek, Třinec nebo Opava. Párkrát se mi stalo, že jsem seděl na kafi a přišel nejen za mnou nějaký člověk a chtěl se bavit o fotbale. Tohle je moc příjemné.

Nešlo si nevšimnout, že si vás fanoušci zamilovali. Vy se o nich ostatně také takřka v každém rozhovoru vyjadřujete s nadšením, navíc jste od domácího kotle dostal šálu, kterou máte uvázanou na skříňce v šatně. Je to rozdíl oproti třeba Jablonci, kde moc lidí na fotbal nechodí?
Vnímal jsem to už od samotného příchodu. Asi každý hráč vám řekne, že pokud jej přijmou fanoušci okamžitě mezi sebe, tak se na dané angažmá těší. Důvěra je důležitá a cítím, že mě mají rádi. V Plzni i Mladé Boleslavi jsem byl oblíbený, nesedlo si to akorát v Jablonci. Tam je hodně specifické prostředí. Ale neberu to nikterak zle, nikdy se nezavděčíte všem.

Tenhle půlrok vám ovšem nepřinesl jen radost, ale také smutek ze smrti kamaráda Františka Rajtorala, uvalení vazby na šéfa Jablonce Miroslava Peltu a sestup vaší mateřské Příbrami. Jak jste jednotlivé události prožíval?
S Rajtym jsme byli velcí kamarádi, jeho smrt mě hrozně zasáhla a nejen mě. Když se to stalo, tak jsme byl zrovna doma v Příbrami a dost se to tam řešilo. Navíc můj taťka se zná s jeho taťkou. Je to moc smutné, vždyť jsme spolu každý den jezdili z Příbrami do Plzně na tréninky. Zažili jsme spolu spoustu srandy, bydleli spolu na hotelech při různých výjezdech. K panu Peltovi asi jen tolik, že jsem si zavolal s Tomášem Hübschmanem a probírali jsme to. Víc se k tomu asi nemá cenu vyjadřovat. Nikdo do toho úplně nevidíme.

A sestup Příbrami? Většinu fotbalové veřejnosti pád o patro níž potěšil. Vás jako odchovance určitě nikoliv.
Přesně tak. Nemělo se to stát, ale už po podzimu to bylo hodně na hraně. Někdy vám ten sestup může pomoct, třeba jako Baníku Ostrava. Nedokážu teď odhadnout, zda se Příbrami podaří hned vrátit jako Baníku nebo Olomouci. Hodně bude záležet na hráčském kádru. Ale Příbram má vynikající akademii a v ní šikovné a nadějné kluky. Všichni víme, že to je ale také o penězích a zrovna v Příbrami není radnice ke sportu úplně nakloněna, hodně peněz jde do kultury. To samozřejmě není špatně, ale mělo by to jít rovnoměrně. Nechci se do této problematiky moc pouštět. Ale četl jsem rozhovor s panem Starkou a prezentoval to tímto způsobem.  A že by se najednou našla nějaká velká firma, která by klub zabezpečila? Tomu bohužel nevěřím, i když v Příbrami se hrála juniorská Liga mistrů, nedávno evropský šampionát dívek do 17 let, pochází odtamtud slavní odchovanci – asi největší současný talent českého fotbalu Václav Černý, pak třeba Dominik Mašek. Takže město je a bylo na očích široké veřejnosti včetně té zahraniční. Ale bohužel potřebné peníze do fotbalu nejdou. Proto obdivuji pana Starku, že pokaždé dokázal peníze na ligu sehnat.

Zpět ke Karviné. Existuje šance, že utkání s Jabloncem nebylo vaše poslední v karvinském dresu?
Šance je velká. Já jsem tady byl maximálně spokojený. S trenérem jsme si sedli, navíc praktikuje styl hry, který mi sedí a vyhovuje. A vyhovuje to i fanouškům, kteří to umí ocenit, i když se třeba prohrálo, tak nás vyprovodili potleskem. Fanoušci tady na stadionu byli naším hnacím motorem. Víme, že venku nebyly zápasy z naší strany úplně ideální. Ale doma jsme to lidem vrátili a oni nám to odpustili. Teda doufám (úsměv). Věřím, že bychom podobně mohli hrát i nadcházející sezónu, a proto mě láká v Karviné zůstat. Kdyby ne, tak by mě to mrzelo i kvůli fanouškům.