Trenére, co vás přesvědčilo k tomu, že jste se rozhodl přijmout angažmá v Karviné?
Hned několik věcí – příjemné a korektní jednání pánů Wolfa a Vlka, nádherný stadion, neskutečné tréninkové zázemí celého klubu a musím zmínit také hráčský kádr, který určitě má svou kvalitu a snažil se hrát ofenzivní fotbal.
Je to vaše trenérská filozofie? Hrát ofenzivní a líbivý fotbal?
Přesně tak. Žižkov jsem přebíral na posledním místě, Příbram na předposledním a v té době tedy bylo těžké hrát tak, jak bych chtěl. Oběma týmům v té chvíli tzv. teklo do bot.
Je o to příjemnější, že v Karviné začnete pěkně od začátku přípravy?
Vnímám to určitě jako plus. Vždy je příjemnější, když si člověk může něco naplánovat a je s týmem pohromadě. Stoprocentně je to lepší.
Máte přehled o hráčích současného kádru? Některé jste, tuším, také trénoval. Je to tak?
Ano, v Příbrami Tomáše Wágnera, ve Vlašimi jsem nastartoval Jana Kalabišku, který potom šel do ligy. Znám i pražské borce Lukáše Budínského s Janem Moravcem a velmi dobře se známe s Pavlem Eismannem.
Spolu s vámi přichází mladý asistent Zdeněk Koukal. Proč právě on?
Protože zná tento region, hrál za ostravský Baník a především jsme spolu rok pracovali v Táborsku a jsem s ním spokojený. Máme také hodně podobný pohled na fotbal. Právě tyto aspekty rozhodly, proč jsem si ho vzal s sebou do Karviné.
Naposledy jste vedl Táborsko, které skončilo ve FNL na čtrnáctém, tedy prvním nesestupovém, místě. Ovšem pozadí toho umístění má hlubší podtext…
Máte pravdu. Kvůli odchodu majitele jsme byli jediný tým bez sponzora a týden před startem právě skončené sezóny jsme přemýšleli, zda se vůbec do druhé ligy přihlásíme. Navíc v té době nám zůstalo v týmu jen osm hráčů. Nakonec nám pomohla Sparta se Slavií a Plzní. Všichni nás pasovali na jasného sestupujícího a my měli pouze jeden úkol – zachránit v těžkých podmínkách pro Táborsko druhou nejvyšší soutěž. To se podařilo a brali jsme to za obrovský úspěch. Druhá věc byla taková, že Táborsko má střediska mládeže, a kdybychom se do druhé ligy nepřihlásili, tak by o to klub přišel, což by pro ty snad tři stovky dětí bylo hodně špatné.
Otázka na závěr - jak se těšíte zpátky do nejvyšší soutěže po nějakých sedmi letech?
Strašně moc se těším na návrat. Musím ještě zmínit i karvinské fanoušky, kteří jsou výborní doma i venku, kam jezdí povzbuzovat. I kvůli nim se na prvoligové boje opravdu těším.