Mohl byste karvinským fanouškům představit svojí fotbalovou kariéru?

Fotbal jsem začal hrát v sedmi letech. Mým prvním klubem byl TJ Sokol Leština, kde jsem prožil krásné období. Také jsem dva roky hostoval v Zábřehu. V patnácti jsem přestoupil do dorostu Sigmy Olomouc. Začínal jsem v céčku, ale o rok později jsem již nastupoval za A dorost, který hrál 1. dorosteneckou ligu. Odehrál jsem tam jenom rok, jelikož jsem byl přeřazen k prvnímu mužstvu mužů. V 18 letech jsem si poprvé zahrál ligu – tehdy to byla ještě Československá liga. Poté následovala vojna, kterou jsem trávil v celku SKP Union Cheb. Po roce si mě Sigma znovu stáhla a působil jsem v ní až do roku 1999, kdy jsem odešel do Unionu Berlín. Celkem jsem odehrál za Olomouc 155 zápasů a vsítil 31 gólů. Prošel jsem i reprezentačními výběry U17 a U18. Dva starty mám i v jedenadvacítce. Nastoupil jsem k zápasům proti Dánsku a Slovensku. Zahrál jsem si i Pohár UEFA a finále německého poháru.

Máte za sebou i několik trenérských angažmá. Co vám tato angažmá dala po trenérské stránce?

V každém angažmá jsem získával cenné zkušenosti. A nebylo to jenom o trénování. V Lipové jsem dělal komplet všechno – i manažerskou práci. Vybudovali jsme tam céčko Sigmy Olomouc. Podařilo se nám vytvořit skvělou partu, což se odrazilo i ve výsledcích. Na konci sezóny jsme měli stejně bodů jako Třinec, který postoupil. V juniorce Sigmy mě čekala práce s mladými kluky. Oproti Lipové to byl velký rozdíl, protože hráči měli profesionální podmínky. Šňůra vítězných zápasů nám zajistila první místo a s ní i postup do druhé ligy. Poslední trenérskou štací byl Zábřeh na Moravě. Spousta lidí nechápavě kroutila hlavou, že jsem vyměnil profesionální klub za mužstvo, které bylo odsouzeno k sestupu z MSFL. Ale působení v Zábřehu jsem bral jako srdeční záležitost, protože bydlím čtyři kilometry od tohoto městečka. Sehnal jsem hráče, a vrhli jsme se do tvrdého trénování. Přestože chodili kluci do zaměstnání, po práci je čekal pořádný zápřah. Tréninkové jednotky jsem koncipoval jak u profesionálního klubu. To znamená, že jsme trénovali každý den odpoledne, a o víkendu dvojfázově. Změnil jsem i styl hry. Hráči tomu zpočátku nedůvěřovali, ale potom přišli výsledky a záchrana v soutěži. Letošní sezónu bych nazval snem. Na to, s jakým rozpočtem hraje Zábřeh třetí nejvyšší soutěž, je druhé místo obrovským úspěchem. Ale chtěl jsem po hráčích to, co budu chtít i v Karviné. Aby tvrdě pracovali a odevzdali na hřišti maximum. Fotbal se hraje po diváky a ti musí odcházet ze zápasu spokojení.

Absolvoval jste dva tréninky s áčkem. Jak se vám jeví hráči?

Strávil jsem mnoho hodin sledováním DVD ze zápasů Karviné. Také jsem byl tady na stáži. Takže mám docela přehled. Na prvním tréninku jsem hráčům sdělil, že oni jsou vinni za neuspokojivé výsledky. A že si každý musí sáhnout do svého svědomí, jestli odevzdává fotbalu maximum. To znamená i mimo hřiště - ve svém soukromí. Také jsem jim sdělil, že nejsem rád, že byl odvolaný Leoš Kalvoda. Protože je to můj výborný kamarád. A vím, že pro Karvinou odváděl kvalitní práci.

Jaro jsme nastartovali špatně. Co je zapotřebí změnit, aby přišli výsledky?

Hráči musí změnit své myšlení. Musí pracovat pro kolektiv a nehrát individuálně. Můj systém je založený na týmové práci a herní disciplíně. Kdo to nepochopí, či se tím nebude řídit, nemá u mě šanci. V těchto věcech jsem náročný. Hráči by si měli uvědomit, že je to jejich práce a že musí odevzdávat maximum. Také budu na ně přenášet zodpovědnost. Zodpovědnost za svůj výkon. Jsou dobře placeni a měli by pořádně makat. Když dělník vyrobí zmetek, tak ho taky musí zaplatit. Také jsem hodně alergický na lajdáckost. A na to, když někdo fotbalu nedává všechno. Teď je to jen na nich. Nikdo nemá jisté místo, všichni hrají o svojí budoucnost.

Počítáte s nějakými změnami v základní sestavě?

Změny určitě budou. Sestavu nosím v hlavě. Ale tu vám neprozradím.

Včera jste se jel podívat na zápas do Vlašimi. Jaké dojmy jste si odvezl z tohoto utkání?

Vlašim má obrovskou vnitřní sílu. Dostali svého soupeře pod tlak a donutili ho k chybám. A to rozhodlo o výsledku. Více ze mě nedostanete. (smích)

Pocházíte z olomoucké trenérské školy, odkud vyšlo mnoho skvělých koučů. Konzultujete odborné věci i s jinými trenéry?

Během mojí fotbalové kariéry mě trénovali zkušení trenéři. Například Brückner, Palička, Bokša, Kotrba, či Radolský. Od nich jsem se snažil převzít to nejlepší pro trenérskou práci. Ale nikoho nekopíruji. Mám svůj styl.

Jaký cíl si dáváte do konce sezóny?

Já si cíle nedávám. Jdu od zápasu k zápasu. Chci, aby lidi přišli na zápas a po jeho skončení odcházeli spokojení. Mým přáním je bavit lidi fotbalem.