Tomáš Wágner: Prostředí v Terchové? Jako v Alpách

Takřka celou přípravu čekal na gól a dočkal se v předposledním zápase. Útočník Tomáš Wágner by však nestresoval ani v případě, kdyby se neprosadil. V rozhovoru se ohlíží nejen za skončeným soustředěním, ale také potvrzuje "zdravost" karvinské kabiny.

Tomáši, v druhém a zároveň posledním utkání na herním soustředění jste se konečně trefil. Úleva?
Já to tak neberu. Do šancí se dostávám, pár nadějných situací tam v předchozích zápasech bylo. Někdy je to o štěstí i pár centimetrech. Například s Górnikem Zabrze jsem dál gól, ale rozhodčí ho kvůli ofsajdu neuznal.  Když jsem to potom viděl na počítači, tak se o ofsajd nejednalo. V Bešeňové jsem se sice trefil, ale bylo to dvakrát s odrazem od břevna. V přípravě trenér točí spoustu hráčů, všichni převážně hrajeme jen poločas. Když se to potom spočítá, tak to může vycházet na dva zápasy. A v lize se může stát, že se netrefím ve dvou zápasech.

Takže žádný stres?
Vůbec ne. Důležitá je liga! Do šancí se s klukama dostáváme, jen je potřeba je proměňovat. Věřím, že to přijde. 

Dostáváte poměrně dost gólů. V čem vidíte příčiny?
Nechci to příliš rozpitvávat, k tomu nám řeknou vše potřebné trenéři. Ale není to dobrá vizitka, bránit by měl celý tým. Je mrzuté, že takřka ve všech dosavadních zápasech jsme byli lepší, ale z jedné akce soupeře inkasujeme. Zarážející je také to, že plno gólů dostáváme ze standardních situací. Soupeřům to zbytečně ulehčujeme, ale pracujeme na tom, aby to bylo lepší. Musí to být lepší!

Jaké bylo soustředění na Slovensku?
Za mě úplně v pohodě. Nebylo to daleko, navíc jsme byli v krásném a ideálním prostředí pro trénink. Pouze s přívalovým deštěm, který zatopil hřiště, jsme se tady museli krátce po příjezdu vypořádat. To bylo jediné negativum. 

Jak jste reagovali na fakt, že musíte dojíždět k tréninkům i zápasům jinam?
Byla to škoda, protože hřiště v Terchové vypadalo fakt dobře, ale počasí neporučíte. Jezdili jsme autobusem pár desítek minut jinam. To ještě nikdy nikoho nezabilo, bylo to v pohodě!

Soustředění slouží i k vzájemnému poznávání se s novými hráči. Vy jste něco podobného zažil v zimě, když jste dorazil v den odletu do Turecka. Takže utužila se ještě víc kabina během pobytu v Terchové?
Stoprocentně. Určitě je lepší se vzájemně poznat a seznámit se takhle na soustředění, kdy jsme pospolu, než mezi tréninky v Karviné.  Všichni noví mezi nás zapadli bez problémů včetně obou hráčů z Venezuely, přestože je mezi námi trochu jazyková bariéra - oba mluví jen španělsky. Ale třeba Ricardo Piňa šel s námi ve volném odpoledni omrknout krásy Malé Fatry. A o tom to přesně je. Kabina je skvělá, jsme výborná parta, která drží pospolu.

Vy osobně jste zvyklý spíš na rakouská soustředění, kam jste jezdil s bývalými kluby. Můžete tedy porovnat Rakousko se Slovenskem?
Moc se mi tady na Slovensku líbilo. Prostředí je podobné jako v Alpách. Dokonce se mi stalo, že jsem se přeřekl. Vyhrál jsem totiž nad Hošanem (Janem Hoškem) čokoládu a řekl mu, že chci místní rakouskou (úsměv). Fakt mě to nádherné prostředí zmátlo.