Manu, jak se cítíte po vítězném utkání, které jste rozhodl hattrickem?
Jsem šťastný, předvedli jsme výborný výkon. Věřili jsme si a bojovali až do konce. Cítím se úžasně.
Odehrál jste někdy lepší zápas?
Tohle byl můj nejlepší zápas v kariéře! Moc to pro mě znamená, před zápasem jsem mluvil s mámou a říkal jí, že celé rodině věnuji případnou výhru. A vyšlo to (úsměv).
Bude nějaká oslava?
Moc ne. Něco málo se spoluhráči, jsou jako moje rodina. Také si trochu odpočineme a od úterý se už budeme chystat na sobotní zápas ve Zlíně.
Třetí gól jste vstřelil po krásné přihrávce vašeho krajana a kamaráda Luckyho Ezeha. Tušil jste, že vám nahraje?
Spolupráce s ním je skvělá. Jakmile měl míč, tak jsem věděl, že mi ho pošle. Byl jsem připravený a na mě už bylo jen přesné zakončení.
Až poslední dobou dostáváte víc příležitostí. Co se změnilo?
Je pravda, že v předchozích sezónách jsem pravidelně nehrával. To mě ale nezastavilo, jsem totiž bojovník. Věřím, že život je o příležitostech, proto každý den tvrdě pracuji, abych byl ještě lepší. Jsem rád, že mi trenér věří a budu se dál snažit, abych hrával a využíval příležitosti, které dostanu. Pořád nám opakuje, že se vše odvíjí od tréninku. Jak se při něm chováš, ovlivní i výkon a chování v zápase.
Hrálo se v pořádné zimě. Jak tohle nefotbalové počasí zvládáte?
V Karviné jsem třetí rok, už jsem si zvykl. Ale zpočátku to bylo opravdu náročné. Po příchodu do Karviné jsem se poprvé seznámil se sněhem. Vzpomínám si, že ve svém druhém ligovém zápase, to bylo proti Olomouci, nám tady nasněžilo tak, že celý druhý poločas jsme hráli na sněhu. Tehdy to pro mě byla tvrdá zkouška a velká výzva.
