Prohra v oslabení a po penaltě! M.Boleslav-Karviná 1:0
Prvních pětadvacet minut se rozkoukávali, potom i přes absenci několika hráčů základu a vyloučení Marka Hanouska odehráli kvalitní zápas a nakonec smolně inkasovali v závěru z pokutového kopu.
Eriku, téměř šestadvacet
měsíců jste čekal na start za mateřský klub v nejvyšší soutěži. Hned jste
navíc naskočil do základní sestavy a odehrál téměř celý zápas. Jaký to byl
návrat?
Mám především radost, že mi dal trenér Straka šanci. Musel jsem si zvyknout na
úplně jiné tempo hry, ale myslím, že jsem nepropadl (úsměv).
Dva roky od
posledního startu jsou dlouhá doba. Došlo vám to vůbec?
Přišlo mi to snad ještě delší, naposledy jsem nastoupil v květnu 2017 na
pár minut v Ďolíčku. Pak jsem hostoval v Českých Budějovicích a po návratu
jsem si minulý rok v přípravě poranil koleno. Následovala operace a pozvolný
návrat. Vše jsem sledoval z tribuny, poctivě trénoval a rozehrával se na
jaře v Dětmarovicích. Jsem rád, že
jsem zpátky. První liga je nejvíc. Atmosféra, kvalita a všechno okolo.
Kalí vám radost z návratu
těsná porážka s nádechem hořkosti?
Samozřejmě! Zápas jsme odmakali, nezlomila nás ani červená karta pro Marka Hanouska.
Ještě víc jsme se semkli a měli na remízu. Bohužel přišla penalta a gól
Komličenka.
Museli jste hrát od
dvacáté minuty opatrněji, když Hanousek, Janečka a Kouřil už měli žluté karty?
Není to pochopitelně nic příjemného, když defenzivní hráči mají tak brzy kartu.
Myslím si, že i přesto jsme to zvládli.
Po dvou hostováních se těšil domů. Klub si jej už během prosince stáhl z druholigového Prostějova a gólman Vladimír Neuman tak opět navlékne svůj mateřský dres.
Stoper Lukáš Endl nastoupil v posledních sedmi duelech vždy v základní sestavě. Letní posila z Brna v rozhovoru vypráví o zdravotních peripetiích, ofenzivních choutkách, Zbrojovce i reprezentační jednadvacítce, s kterou se probojoval na červnový evropský šampionát…
Třetí sezónu kroutí v našem dresu Bosňan Amar Memić. Šikovný křídelník patří k nejdůležitějším hráčům a prožívá výbornou sezónu – čtyři góly a jedna asistence jsou toho důkazem. V rozhovoru hezky česky mluvil i o své velké neproměněné šanci na Slavii, ale i domově, po kterém se mu stýská. Ovšem už ne dlouho – za měsíc pojede domů za rodinou si odpočinout.
S nejlepším střelcem týmu jsme probrali jeho formu, ochrannou masku a blížící se baráž národního týmu do 21 let. A perlička – věděli jste, že si Filip Vecheta první zlomeninu nosu přivodil v zápase dorostu Slovácka u nás v Karviné?