23. červen 2010

Jan Buryán se těší na novou výzvu

Překvapivým odchodem, ovšem pouze na rok, je hostování karvinského stopera, jednoho ze tří nejzkušenějších hráčů fotbalové Karviné Jana Buryána do druholigových polských Gliwic.

„Seběhlo se to docela rychle. Jako hráč Žižkova, který za mě požadoval nějaké peníze, jsem na lukrativní nabídku Gliwic nemohl říct ne. Ohromně mě potěšilo, že i ve třiatřiceti letech o mě někdo projevil zájem, navíc klub ze zahraničí. Na druhé straně, za ty dva roky v Karviné jsem asi musel odvést nějaké výkony, že si mě Gliwice všimly,“ přemítal zkušený stoper MFK OKD nad čerstvou nabídkou Poláků.

Společně s manažerem Karviné Petrem Mašlejem dnes do Gliwic míří podepsat smlouvu. „Musím Karviné hodně poděkovat, že mi tady před těmi dvěma roky dali šanci a vlastně mi k tomuhle angažmá pomohli,“ zdůraznil Buryán. Gliwicím odešli po sezoně dva stopeři, proto sháněly náhradu a vybraly si Buryána. „Po slovenské Petržalce to pro mě bude vlastně první pořádné zahraniční angažmá a na tuhle výzvu se hrozně těším,“ přiznal.

Do blízkého příhraničí bude dojíždět, rodina zůstává v Karviné. „Je to určitě blíž než do Prahy, nějakých 60 kilometrů. To je další plus tohoto angažmá. Holka chodí v Karviné do školy, kluk do školky, nebylo by dobré je zase stěhovat jinam,“ musí Buryán jako hlava rodiny zohledňovat i další členy své domácnosti.

V Gliwicích působí i další Čech Lumír Sedláček. „S Lumírem jsem se už bavil, zatím se rozhoduje, zda zůstane, nebo se vrátí do Opavy. Bylo by fajn, kdyby ještě vydržel a pomohli jsme klubu k návratu do ligy. Určitě je příjemné, že jdu do týmu, který bude hrát o postup, a ne o záchranu,“ uvažoval dále Buryán.

Také jazyková bariéra mu problém činit nebude. Téměř žádná totiž není. „Tohle bude v pohodě. S Kafem (Jakubem Kafkou – pozn. aut.), který v Polsku taky hrával, jsme na téma polská liga už diskutovali. Říkal mi ať se hlavně nebojím a těším se na výbornou atmosféru na všech stadionech. Tak jsem zvědavý,“ je v očekávání fotbalový rutinér.

Buryán se však bude muset připravit i na přílišnou tvrdost polských mužstev, která je pověstná. „No, v rukavičkách se tam asi nehraje. Bude to nejspíš dost prestižní. Už když jsme hráli v přípravě s polskými mančafty, tak některé hrály dost tvrdě. A to byl jen přátelák,“ směje se řízný stoper. Ovšem tvrdost, která mu rozhodně není cizí, to je asi to poslední, co by mu na hřišti mělo vadit. „Nějak to půjde,“ usmívá se. Podle dohody by se měl do Karviné za rok zase vrátit.