Jakým přívlastkem byste nazval podzim FORTUNA:LIGY z pohledu MFK Karviná?
Jako neuvěřitelný! Jakým způsobem jsme přišli o body, které nám teď chybí, je těžko k pochopení. Všechny nás to trápí, štve.

Narážíte na to, že v osmi utkáních tým vedl a nedotáhl zápas do vítězného konce?
Přesně tak. A další věcí je to, že během dvanácti dnů jsme třikrát prohráli gólem z nastaveného času – pohár na Slovácku a ligové zápasy s Libercem a ostravským Baníkem. To je rarita.

V čem vnímáte největší příčinu celkového podzimního neúspěchu?
Od prvního zápasu byly společným jmenovatelem triviální chyby některých hráčů, na které jsme dopláceli vlastně po celý podzim. Pouhých pět bodů, žádné vítězství, žádná vychytaná nula – to jsou smutná a nemilosrdná fakta. Ale bylo toho víc, dvakrát kabinu postihl ve větší míře koronavirus a závažnější zranění některých hráčů. V prvních dvou kolech jsme hráli ve stejné sestavě, pak už to z různých důvodů nešlo. Po výměně trenérů se to za Boba Páníka také povedlo jen ve dvou zápasech po sobě.

Hned devětkrát se prohrálo gól.
To značí, že nás vyloženě nikdo nepřehrál. Ale produktivita v ofenzivě byla žalostná – máme druhý nejhorší útok. A v poslední době jsme skórovali výhradně ze standardních situací. Chybí nám určitě více odvahy i směrem dopředu. O defenzivě jsem už mluvil. Ovšem alespoň malou náplastí určitě je fakt, že s nejlepšími týmy FORTUNA:LIGY jsme hráli naprosto vyrovnané zápasy. Dokonce se Slováckem a Slavií jsme remizovali. S dalšími třemi (Baník, Sparta, Plzeň - pozn. autora) jsme prohráli o gól. Ano, třeba na Bohemce to skončilo o tři góly, ale tam jsme nezvládli jen část utkání. V zimě bude rozhodně na čem pracovat.

Začalo to už v prvním kole v Ďolíčku proti Pardubicím, kde tým ztratil dvougólový náskok…
…byl to začátek sezóny, první zápas. Nakonec z toho byl plusový bod. V tom okamžiku jsme to asi brali trochu jinak. Samozřejmě obrovský dopad na psychiku byl ztracený dvougólový náskok v domácím zápase se Zlínem. Toto nás srazilo do kolen. Na hráčích to bylo kolo od kola čím dál víc markantnější.

Včetně posledního zápasu minulé sezóny se nepodařilo vyhrát už dvacet zápasů v řadě.
Strašná bilance a hrozný pocit. Za svou hráčskou, trenérskou ani funkcionářskou kariéru jsem nic podobného nezažil. Naštěstí jsou týmy před námi takzvaně na dostřel, na jaře je pořád o co hrát. Zisk pěti bodů je ale zoufale málo.

Ztráta na patnácté Teplice, které drží barážovou příčku, je šestibodová. Bude klíčem na jaře právě vzájemný zápas, který je na programu ve druhé polovině února?
Start jara bude klíčový. Začínáme na Slavii, pak přivítáme Jablonec a jedeme do Teplic. Už nebude doba ani čas na to tvrdit, že jsme hráli dobře. Je potřeba získávat body. Řekl bych, že pro nás bude stěžejní bodovat už v každém kole a pokusíme se o malý zázrak.

Zimní pauza přichází vhod?
Potřebovali jsme ji jako sůl (kýve hlavou). Když si vzpomenu na ten zápřah rychle po sobě jdoucích zápasů ve druhé polovině listopadu a na začátku prosince! Až na výsledky to kluci ale zvládli. Není to jednoduché hrát co dva nebo tři dny zápas - se Slováckem, Baníkem i Spartou dokázali hrát do poslední minuty i po prodělaném covidu! Takhle ale musí odmakat všechny zápasy. Teď je potřeba, aby si všichni psychicky i fyzicky odpočinuli a na začátku ledna byli připraveni.

Určitě musejí přijít noví hráči. Už víte, kým kádr okysličíte?
Bezesporu musejí přijít posily, to je úplně jasné. Potřebujeme na každý post minimálně jednoho hráče. Konkrétnější zatím nebudu, ale na rovinu říkám, že to bude hodně složité.

Paradoxně se v létě udělalo minimum hráčských změn a je z toho nejhorší výsledek v historii klubu. To zní až neuvěřitelně, ne?
Ano, ze základní sestavy odešel pouze Christián Herc. Ale bohužel kvůli zranění a nemocem už tam nebyla ta návaznost na jaro a trenér Weber musel dělat nucené změny. Paradox to každopádně je.

Několik kmenových hráčů hostovalo v jiných klubech. Vrátí se někteří?
Zimní přípravu s námi zahájí Martin Vlachovský a Ivan Zhelizko. Vlachovský na podzim oblékal dres druholigového Prostějova a Zhelizko hostoval rok v Lotyšsku, kde s týmem Valmiera FC obsadil v nejvyšší soutěži druhé místo.

Smutný je nejen celý klub, ale pochopitelně i fanoušci, pro které se fotbal hraje. Chápete jejich naštvanost?
Absolutně jejich rozhořčení chápu. Oni chodí na fotbal v domácím prostředí, aby se vyhrávalo. Chtějí nás vidět vítězit a věřte mi, že nás všechny v klubu neuvěřitelně štve, že se nám doma dlouhodobě vůbec nedaří. Je to frustrující. Tisíckrát hráčům říkáme, že můžou prohrát, ale musí evidentně na hřišti nechat absolutní maximum, hrát totálně na krev. Proti top týmům to jde, vzpomeňme na utkání se Slavií, Spartou nebo Plzní. Jenže pak přijdou jiné zápasy… Trenér Páník je zkušený kouč a jsem přesvědčený, že pokud navážeme na poslední výkony, tak se o záchranu ještě porveme. To můžu slíbit! Rozhodně nikdo z nás neskládá zbraně a věřím, že ani fanoušci ne.