3. březen 2019

Po vyrovnání jsem věřil, že vyhrajeme, líčil Wágner

Těšil se domů, ale návrat Tomáši Wágnerovi a vlastně celému týmu pořádně zhořkl. Chybělo několik minut a Karvinští mohli odjíždět z Příbrami s bodovým ziskem – nakonec odjeli s prázdnou.

Dřel a cítil zodpovědnost, vždyť celý druhý poločas hrál s kapitánskou páskou, jenže nakonec příbramskému odchovanci i celému týmu znovu u Litavky zbyly jen oči pro pláč. „Prospali jsme úvod zápasu, nedostali se do hry. Od třicáté minuty se to zlepšilo a ve druhém poločase, byť nám to možná nikdo neuvěří, jsme byli lepším týmem. Měli jsme několik šancí dát gól, i já. Přestože jsme nakonec vyrovnali, tak nakonec nemáme nic, i když jsem paradoxně věřil, že po vyrovnání přidáme i vítězný gól. Je to hrůza,“ mrzelo Wágnera.

Sám si vyčítal, že neproměnil obrovskou šanci. „To se musí dávat. Dostal jsem se k míči, viděl tři domácí hráče a chtěl jsem je propálit. Štve mě i to, že v závěru dostaneme z jediné šance domácích ve druhé půli vítězný gól. To se nesmí stávat, vždyť Radek Voltr byl na zadní tyči úplně sám,“ nechápal brzy devětadvacetiletý útočník.

Karvinští nemají během celé sezóny ani tolik potřebné štěstíčko, v Příbrami se to znovu ukázalo. „Co z toho, že jsme byli ve druhé půli jasně lepší? Pánbůh nám to aspoň jednobodovým ziskem za zpackaný první poločas nevrátil,“ lamentoval skleslý Tomáš Wágner.

Jeden z nejzkušenějších hráčů okamžitě vyhlásil, že v sobotu proti Bohemians 1905 už to bude téměř životně důležitý zápas. „Není kam couvnout, kam odejít. Musíme se během týdne dát dohromady a Bohemku porazit. V tomhle ohledu nic jiného než vítězství už neexistuje,“ zakončil Tomáš Wágner.