24. březen 2013

První start jsem si představoval úplně jinak, říká Vaclík

Po Jakubu Legierském si o kolo později prožil premiéru v základní sestavě Karviné také Richard Vaclík. Ve Vlašimi odehrál téměř sedmdesát minut, ale k dobré náladě měl, stejně jako jeho spoluhráči, hodně daleko.

„Schytali jsme debakl. Za necelých sedmdesát minut jsem samozřejmě trenérům vděčný. Jen ten konečný výsledek je katastrofa. Svůj první start v základní sestavě jsem si představoval úplně jinak. Opět jsme inkasovali strašně brzo, to se pak hraje špatně,“ povzdychl si Richard Vaclík. Na hřišti zaujal post levého záložníka, což není úplně jeho parketa. „Já jsem hlavně rád, že jsem nastoupil. Na jakém postu, to už záleží pouze na trenérech,“ řekl.

Po hodině hry se dostal ke slušné příležitosti, která by znamenala snížení a jakousi naději do zbytku utkání, leč neuspěl. „Do uličky mi poslal výborný míč Kuba Hottek a já šel z boku sám. Nejprve jsem chtěl přihrávat pod sebe, ale když tam nikdo nebyl, tak jsem riskl střelu na přední tyč, ale domácí brankář zůstal stát a vyrazil míč na roh,“ popsal svou šanci jednadvacetiletý fotbalista, bratr sparťanského brankáře Tomáše.

Vlašim leží necelých sedmdesát kilometrů od Prahy. Byl se bratr Tomáš podívat na Richardovu premiéru? „Za normálních okolností by určitě dorazil. Ale brácha je v nároďáku, se kterým se chystá na úterní kvalifikační zápas v Arménii. Tudíž dorazit nemohl a možná to tak bylo nakonec lepší,“ vysvětlil s trpkým úsměvem. Tomáš Vaclík plní ve výběru trenéra Michala Bílka roli třetího brankáře za Petrem Čechem a karvinských odchovancem Janem Laštůvkou.

Richard Vaclík, rodák z Frýdku-Místku, na podzim nastupoval převážně za rezervní celek. Během zimní přípravy se však vypracoval a nyní je v kádru karvinského áčka. „Makal jsem a možná mi pomohl i fakt, že se nyní soustředím jen na fotbal a absolvuji všechny tréninky. Na podzim jsem ještě studoval a musel jsem to všechno nějak skloubit dohromady a s áčkem jsem chodil třeba jen dvakrát nebo třikrát v týdnu. Takže jsem se nemohl divit, že to nestačilo,“ zakončil sympaticky bez jakýchkoliv výmluv Richard Vaclík.