ROZHOVOR Z BULLETINU - Adam a Dávid Krčíkovi

Pánové, jak si užíváte společné angažmá v Karviné?
Dávid: Velice! Už jsme spolu hrávali v Liptovském Mikuláši a je to fajn. Navíc nastupujeme vedle sebe, jsme na sebe zvyklí, jsou mezi námi i automatismy.

Adam: To můžu potvrdit. Nemysleli jsme si, že si ještě někdy spolu zahrajeme v jednom týmu (úsměv). Je to fajn, užíváme si to a hlavně chceme být oba prospěšní pro celý tým.

Adam podepsal smlouvu dřív. V plánu tedy nebylo, že budete hrát oba za Karvinou, že?
D: Ne, to vůbec ne. Mně se Karviná ozvala vlastně až na poslední chvíli. A rád jsem nabídku přijal.

Bydlíte spolu, nebo každý máte svůj byt?
D: Zatím bydlíme spolu, ale brzy se to změní. Adamovi přijede přítelkyně, která studuje v Olomouci, takže bude na čase se rozdělit, aby také měli soukromí (úsměv).

Kdo se stará o domácnost?
D: O to se dělíme. Ale já dělám tu podřadnou práci, třeba umývám nádobí (smích). Adam vaří a musím říct, že dobře.

Jako Masterchef?
A: To zase ne. Spíš klasiku – kuřecí maso, rýži, brambory, nějaké těstoviny. Prostě nic komplikovaného.

Rodina se už za vámi byla v Karviné podívat?
A: Ano, rodiče byli na prvním domácím zápase s Vlašimí a budou jezdit i na další utkání. Podporují nás a fandí celý život.
D: Líbilo se jim tady. Byli překvapení z atmosféry a celkově ze stadionu. Fandilo se po celý zápas, líbili se jim naši skalní fanoušci, ultras byli skvělí. Chválili si to!

S českým fotbalem už máte zkušenosti. Ty, Adame, jsi hrával za Znojmo, Dávid na jaře za Jihlavu. Pozorujete rozdíl mezi Českem a Slovenskem, a teď nemyslím po fotbalové stránce, ale spíš životní.
D: To jsou minimální rozdíly.
A: V obchodě pořád přepočítávám ceny (smích). Vidím koruny, tak v hlavě už počítám kolik je to eur. Ceny jsou v obou státech podobné, ale pamatuji si, že čtyři pět let nazpátek ve Znojmě bylo u vás levněji. Aktuálně se mi zdá, že cenové rozdíly jsou zanedbatelné.
D: Já teda nepřepočítávám, už jsem si za ten půlrok v Jihlavě zvykl (smích).
A: Eurem platíme na Slovensku už třináctým rokem, takže v hlavě to máme nastavené tak, že jakoukoliv měnu hned přepočítáváme. Myslím, že Češi to dělají taktéž, když přijedou kamkoliv do zahraničí.

Pojďme k dnešnímu zápasu. Dávide, jak se těšíš na duel s Vysočinou?
D: Hodně se těším. Po podpisu smlouvy mi v hlavě hned naskočilo, že budeme hrát brzy proti Jihlavě. A pozor – nebude to snadné. Je to jedno z mála mužstev, které chce hrát fotbal. Jejich dosavadních sedm bodů mě proto ani nepřekvapuje a mají je zaslouženě.

Takže dvě venkovní výhry nebudou náhoda?
D: Myslím, že ne. Ale my jim to dnes překazíme. Několik hráčů sice odešlo, ale kostra týmu zůstala, což je vždy důležité. Lídři jsou jasní, Lukáš Zoubele a Matúš Lacko. A kolem nich jsou mladí, šikovní a běhaví kluci.

Asi se shodneme, že oproti zápasu v Příbrami se musíme zlepšit, že ano?
A: Stoprocentně. Výkon nebyl dobrý a ani sám se sebou jsem nebyl spokojený. Musíme zabrat, aby i předváděná hra byla lepší.

Váš bývalý klub Liptovský Mikuláš má za sebou pět zápasů a stále čeká na výhru. Sledujete výsledky Tatranu?
A: Jasně, že ano – s hráči jsem i v kontaktu. Měli těžší los, naposledy prohráli 1:5 se Slovanem Bratislava. Na druhou stranu je tam nový trenér, který po hráčích vyžaduje něco jiného, takže se s tím hráči teprve sžívají. Ale myslím si, že je škoda těch utkání, ve kterých pouze remizovali. Klidně mohli mít o čtyři body víc.

Má klub na první šestku?
A: Asi ne. V minulé sezóně jsme měli silnější kádr a byli jsme na hraně. Ale fandím jim, ať jsou co nejvýše. Ti hráči si to zaslouží.
D: Adam to řekl přesně. Víc k tomu není co dodat.

V kolika letech jste začali s fotbalem?
A: Já začal v pěti nebo šesti letech s o rok staršími. A Dávid začal hrát fotbal díky mně. Chodil se dívat na tréninky.
D: Je pravdou, že u mě to bylo trochu specifické. Se svojí věkovou kategorií jsem začal trénovat asi až v deseti letech. Předtím jsem hrával tady s bráchou, s klukama o čtyři roky staršími. Pouze jsem s nimi trénoval, zápasy jsem nehrával. Maximálně nějaké zimní nebo letní turnaje.

Vždycky jste byli obránci?
D: Né, byl jsem střední záložník. Tři a půl roku jsem stoper.
A: Já hrával většinou kraje, někdy i střed.