8. prosinec 2021

ROZHOVOR Z BULLETINU - Antonín Svoboda

Dva velcí kamarádi a odchovanci brněnské Zbrojovky proti sobě. Útočník Antonín Svoboda v rozhovoru vypráví nejen o Adamu Hložkovi, ale také o RB Salzburg či svém psovi, kterému dal hodně netradiční jméno…

Tondo, v létě jsi k nám zamířil ze Salzburgu. Slavii jsi v srpnu vstřelil svůj první ligový gól, ale od té doby jsi zasáhl jen do tří utkání. Jak to?
Po zápase se Slavií následovala reprezentační přestávka. Ze srazu jsem přijel lehce nemocný, bylo tam i nějaké zranění, pak nás postihl covid. Takže jsem se do toho obtížně dostával. A po ukončené karanténě jsem chytil ještě chřipku a bral antibiotika. Je to zvláštní, protože to se mi ještě nestalo, abych byl třeba během měsíce dvakrát nemocný.

Jak vzpomínáš s odstupem několika měsíců na trefu proti Slavii?
Celkově ten zápas byl vynikající, remizovali jsme se silným týmem a moc jsem si to užil. A ten gól, to byl samozřejmě velký zážitek – byl to můj první ligový gól i první gól v karvinském dresu. Super pocit, euforie!

Pověz, prosím, něco o akademii RB Salzburg, ve které jsi působil.
V patnácti letech jsem ze Zbrojovky Brno putoval právě do Rakouska spolu s brankářem Adamem Stejskalem, který tam působí doteď. Je to tam úplně jiný svět díky finančním možnostem a velkým sponzorům v zádech. Zázemí a celkové možnosti, to je fakt špička. Ale nějaké větší fotbalové rozdíly? To ani ne.

Dá se říct, kolik hráčů různých národností působí v akademii RB Salzburg?
To tak nejde říct. Jsou tam prostě hráči ze všech kontinentů.

Ovšem Red Bull těch akademií má po světě více. Byli jste se podívat po světě?
Jo, dvakrát jsem byl v Brazílii (úsměv). Byli jsme ubytovaní přímo v jejich akademii v džungli. Hezké prostředí, čtyřicetistupňová vedra. Strávili jsme tam čtrnáct dnů, během kterých jsme odehráli devět zápasů. Takže zápřah.

Nějaký silný zážitek si vybavíš?
Ve skříni na pokoji jsme měli jedovatého pavouka, který byl velký, jako když dáte k sobě dlaně obou rukou. Že je jedovatý, jsme se dozvěděli, až ho někdo odnášel pryč.

Co ty a němčina?
Už v pohodě. Ale před odchodem do Rakouska jsem neřekl ani slovo. Rok a půl mi trvalo, než jsem byl na konverzační úrovni. Měli jsme i svého učitele. Prostě jsme byli tlačeni do toho, abychom se naučili německy. Hráčům z Afriky nebo třeba z Brazílie se ale moc učit nechtělo, nicméně museli.

A naučili se?
Moc ne (smích).

Musím se ještě zeptat na tvého velkého kamaráda a dnešního soupeře Adama Hložka. Jaké má podle tebe největší přednosti?
Hložan je odmala výjimečný v tom, že mu nedělá problém hrát klidně i s o čtyři roky staršíma klukama – přizpůsobí se. Je nebezpečný z každé pozice a má neuvěřitelný čich na góly. Je variabilní, je mu jedno, na jaké pozici nastoupí. Už tak rok a půl ve svých letech táhne Spartu, to je až neuvěřitelné.

Jak dlouho jste spolu hráli ve Zbrojovce?
Od šesti do třinácti nebo čtrnácti let. Prožili jsme toho spolu spoustu. Na halových turnajích se pravidelně přetahovali o nejlepšího střelce. Nejednou jsem byl lepší (úsměv).

Poslední věc – dozvěděl jsem se, že máš pejska, bígla, se zajímavým a málo vídaným jménem Offside. Jak tě to napadlo?
Přítelkyně je hokejistka, já hraju fotbal a v obou sportech máme offside. A protože je to netradiční jméno, které by asi fakt nikoho nenapadlo psovi dát, a navíc mu říkáme Ofi, tak je to v pohodě. Na ulici si na něho určitě netroufnu zavolat „Ofsajde“ (smích).