27. prosinec 2020

ROZHOVOR Z BULLETINU - Christián Herc

V šestnácti odešel bez jazykového vybavení do Anglie a o šest let později stále patří anglickému týmu Wolverhampton Wanderers. Zároveň je (byl) Christián Herc kapitánem slovenské „21“. Po nevydařené štaci v Plzni si užívá fotbal v Karviné, kde je na hostování právě z klubu Premier League.

Christiáne, v létě jste do Karviné přišel z Plzně, kde vaše zápasová vytíženost byla hodně skromná – připsal jste si pouze jeden ligový start. Tady patříte ke stabilním článkům základní sestavy. Takže spokojenost?
Jsem moc rád, že každý týden můžu pravidelně hrát na nejvyšší úrovni. Navíc je to umocněné tím, že se nám celkem daří a jen doufám, že to tak bude pokračovat.

Jak s odstupem času hodnotíte hostování v Plzni?
Byli tam hodně kvalitní hráči, zažil jsem ještě trenéra Vrbu. Po podzimu převzal tým trenér Guľa a myslel jsem si, že mi to pomůže. Čekal jsem větší vytíženost. Na druhou stranu se klukům začalo dařit a trenér neměl moc důvodů sahat do úspěšné sestavy.

Před deseti dny jste se do plzeňské Doosan Areny vrátil jako soupeř a odjížděl jste s celým týmem jako vítěz. Stačil jste se aspoň s někým pozdravit?
Jasně že ano – s trenérem, jeho asistenty i s některými hráči. Ale po zápase jim nebylo moc do řeči (úsměv). Po dvou nezdarech venku očekávali výhru, ale já jsem moc rád, jakým způsobem jsme ten zápas jako tým zvládli. Skvělý výsledek!

Nedávno cesta do Plzně, v sobotu v noci jste se vrátili z Českých Budějovic a v pátek se znovu vydáte daleko – do Příbrami. Jak snášíte daleké cestování, kterého jste si včetně reprezentačních srazů užil během podzimu dosyta?
Zatím mi to nedělá problém. Když budeme sbírat body, tím to bude samozřejmě lepší. I ta cesta bude ubíhat. S reprezentací jsme létali, tam to bylo úplně v pohodě. Z letadla obavu nemám a celkově jsme měli vždy super servis.

Když už jste nakousl reprezentaci, tak co bude dál? Posune se kapitán slovenského národního týmu do 21 let výš do reprezentačního áčka?
Uvidíme (smích). V každé reprezentaci jsou jen ti nejlepší. Budu dál makat, abych se v áčkové dospělé reprezentaci objevil.

Vybavíte si nejsilnější reprezentační zážitek, na který nikdy nezapomenete?
Asi dva roky zpátky jsem ještě s tehdejší jednadvacítkou (ročníky 1996 a 1997, Herc je 1998 – pozn. redakce) hrál na Islandu v Reykjavíku – tam to pro mě bylo nejemotivnější.

Proč?
V závěru utkání to bylo 1:1, v první půli jsme nedali penaltu. V nastaveném čase jsme vstřelili vedoucí gól, vzápětí domácí srovnali z penalty, ale hned po rozehrání jsme měli rohový kop a náš brankář dal vítězný gól na 3:2. Euforie neskutečná, šlo o předposlední kvalifikační duel na EURO 2019 do Itálie a my stále měli naději (smích). Potom bych ještě zmínil ve stejné kvalifikaci zápas se Španělskem, anebo v právě skončené kvalifikaci proti Francouzům.

Jste hráčem anglického Wolverhamptonu Wanderers. Byl anglický fotbal vždy váš sen?
To ani ne. Můj sen je zahrát si jednou MLS v Americe. Kdyby taková nabídka přišla, asi bych dvakrát neváhal a neodolal. Ale jasně, anglická, francouzská, německá nebo španělská liga – kdo by si v těchto nejlepších ligách nechtěl zahrát? Byl jsem rád za tu příležitost, kterou mi Wolves dal a pořád jsem rád, že jsem jejich hráčem – dobrá zkušenost a uvidíme, co bude dál.

V kolika letech jste odešel? Jak probíhaly námluvy s tímto klubem?
V šestnácti jsem odešel, bylo to celkem rychlé. Po pár dnech jsem zaujal a dostal smlouvu. Působil jsem v jejich akademii. V devatenácti se řešilo co dál, kde udělám ten krok do mužského fotbalu. Nakonec jsem se vrátil domů na Slovensko, formou hostování jsem zakotvil v Dunajské Stredě – můj nejlepší krok. Potom jsem se přesunul do Plzně a následně do Karviné.

Jak jste na tom byl v šestnácti letech s angličtinou při odchodu do Anglie?
Katastrofálně. S bídou jsem uměl pozdravit. Ale po příchodu do klubu mi přidělili učitelku, s kterou jsem se učil celý týden. Postupně jsem se zlepšoval a za necelý rok jsem se už dorozuměl. Ale všichni lidé mi do té doby pomáhali, jsou zvyklí se starat o ty, kteří se pořádně nedomluví.

Komu fandíte?
Jsem fanouškem Manchesteru United, mám ten klub rád. Ale v televizi se rád podívám na jakýkoliv zajímavý zápas.

Jak vůbec trávíte volný čas?
Mám malou dcerku, takže se věnuji hlavně jí. Jinak asi nic zvláštního, koukáme s přítelkyní na Netflix anebo, jak už jsem zmínil, mrknu na fotbal…