1. červen 2021

ROZHOVOR Z BULLETINU - Martin Šindelář

Věděli jste, že ač je třicetiletý stoper Martin Šindelář z Olomouce a považuje se za Olomoučáka, tak jako malý kluk začal s fotbalem na druhém konci republiky v Chebu? V rozhovoru také vysvětluje denní dojíždění, vzpomíná na svůj ligový debut či hodnotí právě končící sezónu…

Martine, v Karviné už jste téměř rok a půl. Líbí se vám tady?
Ano, jsem tady spokojený a doufám, že to je vidět. Po půlročním hostování jsem v Karviné chtěl zůstat a jsem rád, že se dotáhl přestup z Ostravy. Je fajn, že navíc zůstávají i Michal Papadopulos s Petrem Bolkem. Pro fungování kabiny a celého týmu je to skvělé.

Paradoxně jste nemohl nastoupit v prvním utkání této sezóny – přestup z Baníku byl zpečetěn až po vzájemném zápase…
…to je pravda. Mrzelo mě, že jsem nemohl nastoupit hlavně z důvodu, že se tvořil nový tým a já u toho hned od začátku nemohl být. Ale koneckonců jsem byl rád, že přestup do Karviné byl zpečetěn vlastně ihned po vzájemném utkání.

Na půdě ostravského klubu za týden ukončíte tuto sezónu. Těšíte se na poslední zápas sezóny?
Těším se na každý ligový zápas. Je ale pravdou, že na zápas proti svému bývalému klubu se těší asi každý. Ale momentálně mám myšlenky na zápas s Teplicemi, ten potřebujeme zvládnout.

Pendlujete mezi Karvinou, Ostravou a Olomoucí. Nevadí vám každodenní dojíždění?
Olomouc z toho téměř vypadla, dcerka už má skoro rok a je to mnohem lepší. Bydlíme v Ostravě, do Karviné každý den dojíždím. Je to nějakých pětadvacet minut, což není tak hrozné (smích). Se ženou jsme se už dívali i po bydlení v Karviné, ale nehrotíme to. Až bude, tak bude. Když ne, zůstaneme v Ostravě.

S fotbalem jste začínal kde? V Olomouci?
To se budete divit, ale ve třech letech v Chebu! Tam byl můj první trénink, protože otec hrával za FC Union Cheb. Když jsme se vrátili do Olomouce, tak jsem začal chodit do benjamínků Sigmy Olomouc, v žákovském věku jsem přešel do HFK Olomouc a po nějakých čtyřech letech jsem se znovu vrátil do Sigmy.

Takže se cítíte spíš odchovancem Sigmy nebo 1. HFK Olomouc?
Jsem prostě Olomoučák (smích).

Vybavíte si svůj první ligový start?
Pokud si to dobře pamatuju, tak to bylo proti Slovácku za trenéra Romana Pivarníka – v srpnu 2012. Fanouškům v Karviné dobře známý Pavel Dreksa byl vyloučen a já šel místo něho na hřiště. Ale první start za áčko jsem si připsal v Superpoháru. My jako vítěz českého poháru jsme se střetli s ligovým mistrem. V Liberci jsme zvítězili 2:0 a získali trofej.

Je vám třicet let, ale podle dostupných informací jste nehrál nikde v zahraničí. Nemrzí vás to trochu?
Příležitost byla, když jsem končil v Olomouci. Mohl jsem jít do Polska, ale nakonec zvítězil Baník a zamířil jsem do Ostravy. Za každou cenu jsem se do zahraničí netlačil, i když mi každý říkal, že půjde o novou zkušenost do života.

Jak hodnotíte právě končící sezónu?
Nechci být neskromný, ale všichni cítíme, že to klidně mohlo být i lepší. Jasně, předsezónní cíl v podobě záchrany jsme splnili, několik kol před koncem jsme měli jistou záchranu, ale víme, že jsme z některých zápasů mohli vytěžit víc bodů.

Od nové sezóny se vrací nadstavba. Jste jejím příznivcem?
Jsem rád, že se hraje víc utkání, ale radši bych hrál klasicky „každý s každým“ doma a venku. Nadstavba se mi moc nelíbí, ale samozřejmě to respektuji.