ROZHOVOR Z BULLETINU - Michal Papadopulos

Michale, ve své kariéře jste prošel spoustu zemí, ve kterých jste žil a hrál fotbal. Na jaké angažmá vzpomínáte nejraději?
Na každé své angažmá vzpomínám rád. Ale nejvíc asi na Gliwice, protože jsem tam vyhrál titul a moc rád vzpomínám i na nizozemský Heerenveen, kde jsem strávil dva roky. Holandsko je moc zajímavá a pestrá země, mentalita a životní styl tamních lidí je mi blízký. Klapalo to i fotbalově, protože tam je to založeno na útočném stylu. Tam jsem pasoval (smích).

Upřímně, čekal jsem, že v první řadě zmíníte slavný londýnský Arsenal…
…to jsem byl hodně mladý. To člověk docení až postupně s věkem.

Hrával jste ještě na slavném Highbury?
Jo, byl to úžasný stadion. Na novém Emirates Stadium jsem ještě nebyl, takže nemůžu porovnávat. Ale Highbury je Highbury – něco fantastického.  

Jaké to bylo na východě v ruském Soči a Rostově?
Hodně specifické, ale vzpomínky to jsou také příjemné. 

Vaše kariéra je však nejvíc spjata s Polskem - téměř devět let jste působil ve třech polských klubech. To asi nebude náhoda, že?
Přišel jsem tam v roce 2012 po mistrovství Evropy. Kvůli tomuto turnaji se neskutečně v celé zemi zvedla infrastruktura. Všichni říkají, že ten rok byl z fotbalového hlediska zlomový – postavily se nové krásné stadiony, dálnice a celkově mediální obraz byl úplně jinde. Musím říct, že mi polská liga opravdu přirostla k srdci, třeba i kvůli fanouškům, stadionům a celkové úrovni Ekstraklasy.

Asi vás muselo potěšit, že jste v reprezentační přestávce zavítal k přípravnému utkání právě do Gliwic, že?
Jasně, že ano. Moc jsem se těšil na bývalé spoluhráče i na lidi z klubu, které jsem mohl zase potkat a pozdravit se s nimi. Vždyť jsem v Piastu zažil nejhezčí fotbalové chvíle. 

Čím si jako znalec polského prostředí vysvětlujete, že se polské kluby na rozdíl od českých nedokážou prosadit v evropských pohárových soutěžích, zatímco u reprezentace je to přesně naopak?
Už jsem na tuto otázku několikrát odpovídal – opravdu těžko říct. Legia Varšava nebo Lech Poznaň mají podobné rozpočty jako u nás Slavia nebo Sparta a stejně v Evropě víc konkurují naše kluby a polské ne. Fakt nevím, čím to je. Ale asi to bude zapříčiněno špatným koeficientem. Jen si představte, že jsme s Gliwicemi vyhráli titul a začínali jsme od prvního předkola. Český mistr Slavia začíná až ve čtvrtém předkole. To je neuvěřitelný rozdíl!

Polsko je téměř čtyřikrát větší než Česká republika. Jakými dopravními prostředky jste cestovali na venkovní zápasy?
Převážně autobusem, někdy i letadlem, když to bylo opravdu daleko. Cestování bylo šílené, hrozně moc únavné. Často se stávalo, že jsme hráli od půl deváté večer a doma jsme byli v šest ráno. Takže to bylo dost náročné, ale je to o zvyku (úsměv).

Karviná také zrovna není blízko od Prahy a dalších měst, kde se hraje liga. Navíc máme slavnou dálnici D1…
To s tím souvisí. EURO 2012 donutilo Poláky s dopravní infrastrukturou něco dělat. A odvedli skvělý kus práce. Co se týče naší „dé jedničky, tak jsem ji dlouho nejel. Pokud jedu do Prahy, tak jedině vlakem. Sám jsem tedy na naše výjezdy zvědavý.  

S jakými pocity jste vnímal jaro, kdy byl celý sportovní svět zastaven kvůli koronaviru?
Nebylo to vůbec snadné. Nemohl jsem se dostat z Polska domů ani pořádně trénovat. Fakt to bylo šílené. Doufám, že do takových extrémů situace s koronavirem nezajde. Budeme se s tím muset nějakým způsobem naučit žít. 

Někde jsem vyčetl, že jste dokonce uvažoval i o možném konci kariéry. Jste po pár týdnech rád, že se vám to rozleželo v hlavě a dál hrajete fotbal na nejvyšší úrovni blízko domova?
Pro mě byl nesmírně důležitý první týden v Karviné. Ten mi dodal chuť a elán. Trénoval jsem bez smlouvy, viděl tady podmínky, krásný stadion. To byly nakonec věci, které mě v hlavě přesvědčily k tomu, abych pokračoval. Nejdůležitější je hlava - ta když chce, tak dostat tělo zpět do pracovního režimu není těžké. Začátek soutěže se nám podařil, chtěli jsme mít po dvou kolech čtyři body a máme je. Dál ale musíme být pokorní a jít do dalších zápasů se stejným cílem. Jasně, nebudeme vyhrávat všechny zápasy, ale hlava tak musí být nastavena.

Dnes přijede pražská Sparta. Může být výhoda, že utkání se hraje po reprezentační přestávce, kdy Sparta měla pryč několik hráčů a naopak vy jste trénovali pohromadě?
Může to tak být, ale na Spartu bych se moc neohlížel. Koukáme se spíš na sebe. Do utkání půjdeme s čistou hlavou a musím říct, že případný skalp takového týmu by byl hodně cenný.

Vy jako Ostravák – jak berete zápasy proti Spartě?
Velice prestižně, to je jasné! Už od žáčků nám trenéři v Baníku vtloukali do hlavy, že Sparta je úhlavní nepřítel a rival. Dodnes to mám v sobě a bude to pro mě i v tomto ohledu prestižní zápas. Budu chtít Spartu určitě porazit.