Michale, nelituješ svého rozhodnutí skončit s fotbalem?
Vůbec ne! Při každém pohybu koleno cítím, proto jsem rád, že nemusím každý den jít přes bolest. Jsem s tím absolutně v pohodě (smích).

Jak tě naplňuje nová role trenéra útočníků?
Upřímně říkám, že zpočátku jsem měl obavy, jestli mě to bude bavit. Ale čím víc se tomu věnuji a přicházím věcem tzv. na kloub, tak mě to baví víc a víc. Je to fajn. Nikdy jsem neměl ambici být trenérem, ale tato forma práce s mladými fotbalisty mě opravdu naplňuje. Různá cvičení dělám i s klukama z béčka a dorostenecké devatenáctky.

Změnilo se pro tebe něco po výměně trenérů?
Ani ne. Ale někdy dostanu prostor i v tréninku, udělám s klukama nějaké přihrávkové cvičení - to mě těší. Další náplní je samozřejmě střelba a po tréninku si nechávám u sebe ofenzivní hráče a s nimi piluji různé věci (úsměv).

Minulý týden se nám podruhé v historii podařilo vyhrát v Plzni. Jak se ti líbil zápas a proběhlo ti hlavou, že před třemi lety to bylo podobné? Navíc duel v Doosan Areně jsi rozhodl právě ty.
Celý týden před zápasem jsme to řešili. Trenér Jarábek nabádal kluky, ať si věří, že to klidně můžeme zopakovat. A dopadlo to úplně stejně – 1:0 a gól hlavou. Utkání se mi moc líbilo, klidně to mohlo skončit 4:3 pro nás. Z pohledu trenéra útočníků by to bylo lepší (smích). Ale samozřejmě i 1:0 je skvělý výsledek.

Před dnešním utkáním proběhne s tebou oficiální rozloučení k ukončení kariéry. Jak to vnímáš, že to bude zrovna před utkáním s Baníkem Ostrava, který tě vychoval?
Bude to zvláštní a určitě jiné. V Baníku jsem začínal a v Karviné končil. Bude to hezká tečka za kariérou, kterou jsem vlastně ukončil už na konci května.

Když se za svou bohatou kariérou ohlédneš, tak jsi spokojený? S jakými ambicemi jsi vůbec začal hrát fotbal?
S fotbalem jsem začal tak, aby mě bavil, naplňoval a neseděl jsem doma na zadku. S přibývajícím věkem se ambice v různých kategoriích pochopitelně měnily a v každé kategorii to byla jiná meta. Každý rok jsem si dával nějaký cíl, který jsem se snažil splnit. Jestli jsem spokojený? Jsem typ člověka, který není nikdy na sto procent spokojený (úsměv). Ale ano, musím být. Vytěžil jsem z toho dost i přes čtyři operace kolene. Ale to k tomu asi patří. Určitě si nemůžu stěžovat, i když se vždycky dá vytěžit víc.

Které z tvých mnoha angažmá považuješ po fotbalové stránce za nejvydařenější?
Holandsko bylo fajn kvůli ofenzivnímu stylu a pak jeden a půl roku tady v Karviné. Hlavně za trenéra Jarábka jsem se cítil dobře a střílel góly. Samozřejmě bylo dobře i v Gliwicích - s Piastem jsem vyhrál titul. I v Baníku jsem měl krásné momenty. Není lehké vybírat…

A z pohledu rodinného života?
Nejvíc času jsme s rodinou strávili v Polsku, takže asi Polsko. Kdybych měl být konkrétní, tak Kielce byly pro rodinu nejlepší.

Oblékal jsi i dres slavného londýnského Arsenalu nebo Leverkusenu. Jsi na to hrdý?
Jsem za to strašně rád a vážím si toho, že jsem za takové kluby hrával.

Na sklonku kariéry jsi zamířil k nám. Z tvých slov je patrné, že to bylo skvělé rozhodnutí…
…chtěl jsem zůstat v tomto kraji, varianty byly Karviná, nebo ostravský Baník. Ozvala se Karviná a vůbec toho nelituju, ba naopak. Mám to tady moc rád a poznal jsem plno nových přátel. Skvělý krok!

Dá se za tři sezóny v našem dresu vybrat nějaký zápas či moment, na který nezapomeneš nebo tě vyloženě potěšil?
Okamžitě se mi vybaví vzpomínky na domácí duel se Slavií, který skončil divokou remízou 3:3. Krásný zápas nahoru dolů se spoustou gólů v super atmosféře. Pak samozřejmě vítězný zápas v Plzni, kde jsem pomohl gólem. Pro Karvinou to byla vlastně první výhra v Plzni. No a teď už máme dvě (smích). Prostě zápasy s top týmy - Slavií, Spartou a Plzní mi vyskočí jako první.

Během působení v našem dresu ses nebývale otevřel v projektu Bez frází. S odstupem času na to máš jaké ohlasy?
Samozřejmě pozitivní – to mě potěšilo. Musím ale říct, že někteří ani pořádně nevěděli o mých potížích.

Pročítáš si osudy dalších sportovců?
Ano, čas od času se podívám, jaký nový příběh se zase objevil.

Naše povídání musíme zakončit očekávanou otázkou. Jsi rád, že po sestupu do druhé ligy jsi mohl kariéru zakončit postupem zpátky mezi českou elitu?
Přesně tak. Poslední zápas v kariéře jsem chtěl vyhrát – to se podařilo! A že to bylo i s postupovým razítkem? To je třešnička na dortu. Lépe to dopadnout nemohlo, víc jsem si opravdu přát nemohl. Fotbalový plamen jsem uhasil, nižší fotbalové soutěže jsou pro mě také uzavřené. Fotbal si teď chci užívat, a užívám si ho, z jiné stránky.