Rajmunde, několik zápasů jste musel vynechat kvůli zranění, ale už jste zpátky a proti Jablonci jste se v předminulém kole vrátil do základní sestavy. Už jste stoprocentně v pořádku?
Jsem v pohodě. Měl jsem zlomený prst na pravé noze. Nemohl jsem pořádně trénovat, při každém doteku mě to bolelo. Každopádně už jsem v pořádku, maséři a fyzioterapeuti mě dali zpátky dohromady. 

Jak si po letním příchodu z druholigové Jihlavy užíváte angažmá v nejvyšší české soutěži?
Byl to dobrý krok a jsem rád, že dostávám šanci a pomáhám mužstvu. Ve druhém kole v Opavě jsem dal gól a od té doby nic (smích). Sám od sebe čekám víc gólů, ale věřím, že to přijde. 

Jak se vám zamlouvá kvalita soupeřů ve FORTUNA:LIZE?
Kvalitou je výborná. Nevnímám to ale tak, že bych se vyloženě na nějakého soupeře těšil. Jasně, třeba lednový zápas se Slavií bude super, Slavia má zvuk i v Evropě. Přiznám se, že mě ale trochu mrzí absence nedávno v Plzni. Ale věřím, že to přijde v příští sezóně.

V Jihlavě jste působil rok. Jak vzpomínáte na angažmá na Vysočině a sledujete stále svůj bývalý klub?
Jihlavu sleduji každý zápas, mám tam pořád hodně kamarádů. Kádr omladili, hrají pěkný fotbal, ale chybí jim zkušenosti. Pár zápasů měla Jihlava dobře rozehraných, ale ke konci zápasu inkasovala. To je o těch zkušenostech. Moc celému klubu dál fandím.

Kouč Radim Kučera, který vás v Jihlavě trénoval, nedávno podepsal s Teplicemi. Co na to říkáte?
Ano, zaznamenal jsem to. Doufám, že se mu tam bude dařit s výjimkou našeho vzájemného zápasu (úsměv). Říkal mi, že si chce dát chvíli pauzu - a teď se vrátil zpět. Nabídka z první ligy se neodmítá. 

Jaké byly vaše fotbalové začátky, vybavíte si?
V šesti letech mě máma vzala v Šamoríně do oddílu. Tam jsem byl až do mladšího dorostu. Následně se naskytla šance jít do největšího a nejúspěšnějšího klubu na Slovensku, do Slovanu Bratislava – a to se neodmítá! Tam jsem byl asi pět let. Kvůli zranění jsem půl roku nehrál a vrátil se do Šamorína, který hrál třetí ligu. Následovala angažmá v Šal´e, Novém Meste nad Váhom a Dubnici. První roky v mužském fotbale nebyly snadné, vysedával jsem dost na lavičce, ale postupem času jsem se vypracoval mezi nejlepší hráče ve druhé slovenské lize. 

Váhal jste odejít z Dubnice do Jihlavy?
Přiznávám, váhal. Dubnica mi velmi přirostla k srdci a měl jsem tam plno kamarádů – byli jsme jako jedna rodina. Přemlouvali mě, ať to zkusím, ale nechtělo se mi ze Slovenska. Nakonec jsem ten krok udělal a musím uznat, že to bylo správné rozhodnutí.

Jak to máte daleko domů? Je to blíž z Karviné?
Ne, mám to úplně stejně (smích). Z Karviné to mám do Šamorína 290 km a z Jihlavy 285 km.

Fanoušky většinou zajímají i úplně obyčejné věci, tak pojďme to zkusit. Jaké máte oblíbené jídlo a pití?
Jídlo? Pro sportovce to úplně není, ale smažený sýr s hranolkami a tatarkou (smích). Když vím, že budeme mít druhý den volno, tak si ho třeba dám. Na pití mám rád kofolu.
 
Máte oblíbeného fotbalistu a klub?
Tak tady je to jasné – FC Barcelona a Lionel Messi. Mám doteď ohromnou radost, že jsem mohl být na Camp Nou při osmifinálovém zápase Ligy mistrů mezi Barcelonou a Chelsea v březnu 2018. Neskutečný zážitek, 97 tisíc fanoušků a navíc jsem si přál, ať dá Messi gól – dal dva (úsměv). 

Jak strávíte Vánoce?
Tím, že hrajeme ještě den před Štědrým dnem, tak hned po zápase jedeme do Jihlavy, kde budeme s přítelkyní. Domů na Slovensko se dostanu 26. prosince. Těším se na krátký odpočinek. Vánoce budou pro nás speciální v tom, že budeme naposledy ve dvou. Čekáme miminko, je to novinka. Takže příští rok už ve třech.