23. duben 2024

ROZHOVOR Z BULLETINU - Rajmund Mikuš

Rajmund Mikuš je definitivně zpátky na hřišti! Trvalo to dlouho, ale povedlo se! V rozhovoru detailně přibližuje dny a týdny bez fotbalu, i jak to bylo těsně po druhé operaci, když se dozvěděl, že zkřížený vaz nemá utržený. A oficiálně oznámil velkou novinku…

Miki, na stupnici od jedné do desíti – jak moc jsi rád, že můžeš zase hrát fotbal po vážném zranění?
Jasná desítka! To je bez debat (úsměv).

Dá se říct, že to bylo nekonečných sedm měsíců bez fotbalu?
To je přesně řečeno. Bylo to dlouhé a hlavně náročné období. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, co mě čeká. Do té chvíle jsem nikdy neměl vážnější zranění. Maximálně jsem byl třeba měsíc bez fotbalu. Ale více než půl roku? To bylo vážně poprvé. Navíc nejsem typ, co má rád posilovnu. Měl jsem obavy, jestli to zvládnu a zda to nebude můj fotbalový konec. Ale nakonec fajn, začalo mě to bavit a dobré!

Co bylo pro tebe během toho období nejhorší?
Asi všechno (úsměv). Začalo to už první operací hned tři nebo čtyři dny po zranění na Slavii. Následující dva nebo tři týdny jsem byl absolutní ležák – to bylo hodně náročné. Pak jsem začal s rehabilitací, měl jsem berle a pomalu čekal na druhou operaci, ke které mělo dojít po třech měsících od té první. A teprve po ní mělo následovat dalších šest měsíců, než budu v pořádku.

A potom se stal zázrak, že ano?
Jo (smích). I když jsem tušil, že by nemuselo být tak zle. Ale jistý jsem si pochopitelně nebyl. Doktorovi se totiž moc nezdála první magnetická rezonance a říkal mi, že by ten zkřížený vaz v koleni nemusel být utržený. Ovšem týden před plánovaným zákrokem na druhé magnetické rezonanci mi řekl, že to mám utržené. V hlavě se mi honilo dost myšlenek a doufal jsem, že by přece jen nemuselo být tak zle. A skutečně! Už po probuzení mi přišlo divné, že mě absolutně nic nebolí. Říkal jsem si, že jsem asi pod práškama, anebo se opravdu nic nestalo.

Co bylo dál?
Když mě převezli na pokoj, tak jsem kouknul na telefon a měl jsem tam několik zmeškaných zpráv od spoluhráčů a našeho fyzioterapeuta, ať okamžitě volám doktorovi. A doktor Mohyla mi sdělil, že jsme to neměl utržené, pouze mi vyčistil meniskus.

Takže velká radost?
No jasně. Věděl jsem, o co jde. Takže to byla otázka několika týdnů. Pár dnů jsem chodil o berlích a sotva mi byly vytaženy stehy, dostal jsem zelenou do postupného tréninku. Ale samozřejmě za ty tři nebo čtyři měsíce mi svaly úplně ochably a začínal jsem úplně od začátku nabírat svalovou hmotu včetně kondice. Bylo to fakt náročné!

Jaký máš aktuálně režim?
Už standardní, ale s kondičním trenérem mám nějaký speciální program jednou nebo dvakrát týdně.

Máš za sebou pár minut přípravného utkání se Sosnowcem plus tři utkání za béčko. Takže jsi definitivně zpátky?
Ano, už jsem trenérům a týmu plně k dispozici. Nic mě nebolí ani nelimituje, takže čekám na šanci.

Jaké to je rozehrávat se za B-tým?
Je to fajn, zvykám si. Přiznávám, že v přáteláku proti Sosnowci jsem se trochu bál. Velký test přišel ve Frýdku-Místku, kde jsem od protihráče dostal ránu do toho operovaného kolena. Všechno ale drží a od té doby už nemám žádné pochyby.

Vidím na tobě, že ke spokojenosti ti už chybí pouze vyběhnout za A-tým ve FORTUNA:LIZE. Mám pravdu?
Rád bych (úsměv). Dvakrát jsem byl už na lavičce, ale trenéři na mě zatím neukázali. Samozřejmě to plně akceptuji a čekám na svoji šanci.

Vnímáš důležitost dnešního utkání?
Říkal jsem trenérům, že nadstavba pro nás startuje už tímto zápasem. Každý bod bude hrozně důležitý. Bohemku mám v hlavě zafixovanou tak, že to je tým dvou tváří – úplně jinak hrají doma a úplně jinak venku. Doma jsou vynikající a venku jim to herně moc nejde. Snad to bude platit i po dnešku.

Když se ještě vrátíme k posledním měsícům, tak asi něco zlé je k něčemu dobré, ne? Mohl ses naplno věnovat rodině…
…první dva měsíce byly těžké, nemohl jsem chodit a malý syn chtěl pořád běhat a hrát si. Nechápal, že se nemůžu ani postavit. Ale ano, užil jsem si to a už mohu prozradit, že manželka je těhotná a čekáme druhé dítě. Zatím nevíme, zda to bude kluk nebo holka, ale do čtrnácti dnů bude jasno.

Všichni ti moc gratulujeme. Přeješ si opět chlapečka nebo tentokrát holčičku?
Vždycky jsem chtěl mít syna. To se už podařilo, takže by bylo fajn mít i holku (úsměv)